911

Zpráva NIST

NIST (National Institute for Standarts and Technology) je vládní instituce pro vydávání standardů a osvědčení ohledně materiálů (stavebních apod.). Vyšetřování pádu budov komplexu WTC začala v roce 2002. Finální zprávu o pádě WTC (Final Report on the Collapses of the World Trade Center Towers) vydala v září 2005. Má celkem okolo 10 000 stran a stála zhruba 20 miliónů dolarů (v přepočtu cca 400 milionů Kč). Finální zprávu o pádu WTC č. 7 NIST zatím nevydala. Zpráva NIST hovoří o selhání sloupů ne poschodí.

NIST se samotným kolapsem vůbec nezabývala!

Pravděpodobně si myslíte, že takto dlouho připravovaná a nákladná zpráva o této mimořádné události musí jít do každého detailu až k samé podstatě věci. Skutečnost je však taková, že NIST se samotným mechanismem/průběhem kolapsu ve svojí zprávě o pádě WTC vůbec nezabývala! Zabývala se pouze iniciací kolapsu - popisuje kroky, které k iniciaci kolapsu údajně vedly.

Jak sama uvádí:

"Vyšetřování se zaměřilo na sekvenci událostí od nárazu letadla po iniciaci kolapsu každé z věží. Tato sekvence bude označována jako "pravděpodobná sekvence kolapsu". Nebude však zahrnovat chování věží po dosáhnutí podmínek pro iniciaci kolapsu. "

Do jaké míry je tato zpráva relevantní, když se nezabývá samotným kolapsem/pádem budov?

"Výsledky pochází z počítačové simulace strukturního poškození každé z věží od času nárazu letadel po čas, kdy se budova stala nestabilní, tj. byla připravená spadnout. … Když se vrchní část budovy začala pohybovat směrem dolů, oslabená konstrukce v zóně nárazu a požárů nebyla schopná absorbovat obrovskou energii padající horní části, a následoval globální kolaps."

Takže zpráva, která měla komplexně vysvětlit kolaps WTC, se vůbec nezabývá jeho průběhem a mechanizmem.

NIST jen konstatuje, že "následoval globální kolaps". To je výsledek tříleté analýzy za 20 milionů dolarů. O samotném kolapse nehovoří nic, říká jen to, že nastal. Neříká nic o tom, jak vlastně přišlo k destrukci 5/6 (WTC1) částí pod zónou nárazu letadel . NIST vynechala data jako je rychlost kolapsu, roztavený kov v troskách budov, hlášení explozí, sulfidace ocele atd.

Inicializace kolapsu podle NIST

Jediné, co zpráva NIST nabízí je iniciační sekvence kolapsu.

NIST ji popsala v sedmi krocích. Každý z nich je pro iniciační sekvenci "životně" důležitý. Když by k některému z nich nedošlo, nedošlo by ani k celé sekvenci. Podívejme se na tuto sekvenci od NIST bod po bodě:

1. Letadlo zničilo několik sloupů

2. Zátěž se rozdělila mezi ostatní sloupy (od -20% do +25%)

3. protipožární nástřiky byly rozsáhle porušené

4. Vysoké teploty způsobily změknutí sloupů a podlaží

5. Některá poschodí se začala přehýbat

6. Přehýbající se poschodí táhla externí sloupy směrem dovnitř a způsobila jejich ohnutí

7. Nestabilita se rozšířila po celém obvodě budovy

1. Kolik sloupů bylo zničených?

NIST připustila, že počet zničených sloupů při úvodním náraze letadlem byl malý. Zničeno bylo asi 15% sloupů (ve WTC 1 i 2). To není ani zdaleka počet, o kterém designeři hovořili, že by způsobil problém:

"Někdo by mohl odřezat všechny sloupy prvního poschodí na jedné straně budovy a taky některé sloupy z rohů, a budova by stále ustála navrhované běžné zatížení a 160km/h vítr z jakékoliv strany."

Engineering News-Record, 1964

Ztráta takového počtu sloupů tedy nebyl žádný problém.

Mohli bychom v klidu odřezat dalších 10% externích ocelových sloupů (z 236 celkových) a podle parametrů designu by to nezpůsobilo problém. Třeba dodat, že zátěž sloupů na prvním poschodí , o kterém mluvili designeři v souvislosti s odřezanými sloupy, byla neporovnatelně větší než zátěž na sloupy v zóně nárazu. Ty držely asi 1/6 hmoty budovy. [foto]

2. Kolik zátěže se rozdělilo mezi okolní sloupy?

NIST uvedla, že budova měla značnou nosnou kapacitní rezervu a mohla unést o dost více než bylo její normální zatížení. Uvedla taky, že spleť ocele vytvořená spojenými externími sloupy a ocelovými pláty, které byli k nim v horizontálním směre spájené [foto], se zapojila do rozdělení zátěže v okolí děr po nárazech. NIST odhadla, že zátěž na některé sloupy se zvýšila do +25% a při některých se snížila -20%. Toto zvýšení zátěže se ani zdaleka neblíží parametrům od designerů WTC:

"Zátěž na externí sloupy může být navýšená o více než 2000% (tj. 20x větší) a až potom selžou."

John Skilling, in Engineering News Record, 4/2/1964

Slova NIST:

"Budova však měla rezervní nosnou kapacitu: dokázala unést podstatně větší zatížení než váhu samotné konstrukce, lidí a zařízení v budově (nábytek v kancelářích, stroje atd.). Zátěž, kterou nesly zničené sloupy exteriéru, se rozdělila mezi sousední nepoškozené sloupy. Nepoškozené sloupy v jádře taky přebraly zátěž zničených jádrových sloupů. WTC1 po náraze stála. A stála by i nadále, kdyby nedošlo k následným požárům."

Rozložení zátěže tedy nebyl žádný problém.

3. Protipožární nástřiky byly rozsáhle porušené

Jedním z klíčových tvrzení NIST, o které se ve svojí teorii inicializaci kolapsu opírá, je tvrzení, že náraz letadla způsobil rozsáhlé opadaní/porušení protipožárních pěnových nástřiků v budovách WTC:

"Věže WTC by pravděpodobně nezkolabovaly v důsledku poškození nárazem a následnými intenzivními požáry na více poschodích, kdyby nedošlo k rozsáhlému opadaní/porušení protipožárních nástřiků v důsledku nárazu letadla."

Rozsáhlé opadaní protipožárních nástřiků díky nárazu letadel je to, o co se teorie od NIST nejvíce opírá. Čekali bychom tedy, že NIST udělá rozsáhlé testy a experimenty na to, aby potvrdila, že k rozsáhlému opadání těchto nástřiků opravdu došlo.

NIST, v snaze dokázat toto tvrzení, udělala následovný test: z pušky vystřelili několik kulek na ocelový plát a prut s nanesenou vrstvou protipožární pěny, jakou byly nastříkány ocelové prvky konstrukce ve WTC.

Co tento experiment dokazuje?

Tento experiment ukázal, že v místech, kde dopadly kulky, vzaly za sebou i část protipožárního nástřiku. Je to logické.

Co tento experiment nedokazuje?

Nedokazuje, že Boeing 767 se po náraze přeměnil na tisíce vystřelených kulek. Nemáme ani žádné jiné důkazy nebo zkušenosti, které by naznačovaly, že se letadlo po náraze mohlo přeměnit na roj kulek vystřelených z pušky.

Nereprezentativní vzorky

Věc, které si též nejde nevšimnout bylo použití nereprezentativních vzorků. Namísto čtvercového/obdélníkového sloupu, který má u zadní stěnu byl použit plochý ocelový plát (rozměrů 30x30cm a hrubý 6mm).

Nedostatečná energie

V místech nárazu byla plocha ocelových částí konstrukce asi 6000m². NIST přitom říká, že kinetická energie letadla, které narazilo do WTC1 byla 2500 MJ. NIST svými testy ukázala, že k odstranění protipožárního nástřiku tímto způsobem z plochy 1m² je potřebná energie 1 MJ. To znamená, že by jsme museli do této věže nechat narazit ještě minimálně dvě taková letadla, abychom vůbec splnili energetické nároky takovéhoto způsobu odstranění izolace.

Navíc inženýři z MIT (technická univerzita) ve svojí studii z roku 2003 vypočítali, že veškerá kinetická energie se vypotřebovala při nárazu letadla - při prorážení sloupů, drcení poschodí a destrukci samotného letadla. (Pozn: Tito inženýři se pokoušeli podpořit v tomto čase teorii o kolapse poschodí. Nemohli tušit, že se teorie změní).

Náraz letadla tedy nemohl způsobit rozsáhlé opadání protipožárních nástřiků, protože na to nebyla dostupná dostatečná energie a ani žádný mechanismus

4. Jaké teploty mohla ocel dosáhnout?

NIST udělala test, ve kterém zkoumala ocelové části konstrukce, které procházely ze zóny požárů a byly přímo vystavené ohni. Konstatuje, že jen pár vzorků dosáhlo teploty nas 250°C a žádná z nich nedosáhla 600°C.

Pokud známe množství paliva a množství nábytku a hořlavých materiálů, pomocí termodynamických výpočtů můžeme stanovit, jaké maximální teploty mohla ocel ve WTC dosáhnout. NIST tyto výpočty neudělala, ale udělali je jiní lidé a výsledek je, že maximální teplota ocele mohla být něco méně než 300°C. Tyto výpočty dost dobře sedí s fyzickým testem od NIST. Toto byla tedy pravděpodobně nejvyšší teplota, kterou mohla ocel ve WTC dosáhnout.

Při této teplotě neztrácí ocel téměř nic ze svojí pevnosti. (viz graf)

5. Některá poschodí se začala prohýbat

Předpoklad, že teplo požárů mohlo způsobit prohnutí ocelové konstrukce poschodí je racionální. Tento jev byl pozorovaný při testech i při velkých požárech v jiných ocelových budovách.

NIST pověřila laboratoře Underwriters Laboratories, aby udělaly experiment - vytvořily modely poschodí, jaká byla ve WTC, a vystavit je kritickému požáru.

Viz fotografie: konstrukce umělého poschodí, zátěž poschodí boxy s vodou , výsledek experimentu

Model poschodí při maximální gravitační zátěži po 2 hodinách kritického požáru nespadl a hlavní části nosníků vykázaly jen minimální prohyb. Tento experiment vyvrátil tzv. "palačinkovou" teorii od FEMA a dokázal, že poschodí nespadla. [podívej se na související video]

Po jedné hodině (WTC1 spadla za 56 minut) bylo přehnutí modelu asi 8cm ve středu(přibližná prům. hodnota ze 4 testování).

Zarážející je fakt, že i přes všechny tyto experimenty, které ukázaly prohnutí asi 8cm, NIST ve svojí simulaci, ne kterou ve svojí zprávě později úplně spoléhala, použila prohnutí až 107cm.

6. Prohýbající se poschodí táhla externí sloupy směrem dovnitř a způsobila jejich ohnutí

Toto tvrzení je opravdu logický (anebo spíše nelogický) a fyzikální skvost. Pro inicializační sekvenci NIST je však klíčové. Podle NIST přehnuté poschodí pod vlivem požáru způsobilo tahání externích ocelových sloupů směrem dovnitř.

"Přehýbající se poschodí způsobila tahání externích sloupů směrem dovnitř."

K tahání externích sloupů směrem dovnitř prohnutými podlažími dojít nemohlo.  Přehnutý zahřátý nosník váží stejně jako nepřehnutý studený nosník. Proto ve spojích působí úplně stejné síly. Nepatrný rozdíl je jen v zanedbatelném zvýšení složky síly působící kolmo dolů na spoj (díky mírnému poklesu těžiště nosníku) . Určitě však nepřijde k tahání externích sloupů směrem dovnitř. Nadto ocel při zahřátí ztrácí pevnost, lehčeji se formuje - stává se měkčí. Teplem přehnutá poschodí nemohla žádným způsobem tahat externí sloupy směrem dovnitř. Toto tvrzení NIST je nesmysl. Demonstrační obrázky zde a zde.

Na podporu tohoto absurdního tvrzení NIST samozřejmě neudělala žádné experimenty (i když takovýhle experiment by nebyl nijak náročný na přípravu). Jako důkaz předložila fotografie, jako např. tuhle.

Faktem je, že těsně před kolapsem byl vidět nějaký pohyb externích sloupů směrem dovnitř (video). Toto však nemůže být důsledek toho, že by tyto sloupy potáhly teplem přehnutá poschodí.

Toto údajné táhnutí směrem dovnitř způsobilo, že se tyto sloupy exteriéru staly nestabilními.

7. Nestabilita se rozšířila po celém obvodě budovy

NIST tvrdí, že došlo k rapidnímu rozšíření nestability po všech externích sloupech.

Když se zamyslíme, že exteriér WTC měl celkem asi 250 metrů, rapidní rozšíření by muselo být opravdu velmi rychlé. Všechny dosavadní zkušenosti s ocelovými budovami však úplně odporují něčemu takovému. Nejlépe to vystihuje tento citát:

"Ocelová budova při působení požáru nekolabuje náhle. Jsou tam zřetelné varovné příznaky - a to rozsáhlé deformace." Hart, Multi-storey Buildings in Steel

Globální kolaps

Tahání směrem dovnitř způsobilo, že tyto sloupy exteriéru byly nestabilní. Tím přestaly být schopné nést váhu, zvýšila se zátěž na požárem oslabené sloupy jádra, přišlo k selhání sloupů, vrchní část se dala do pohybu a následoval globální kolaps.

Souhrn dalších problémů zprávy NIST

Výše zmíněná sekvence = automatický kolaps celé budovy?

Pokusme se připusťiti, že ke všem krokům, o kterých hovoří NIST opravdu přišlo. Znamená to automaticky, že po této sekvenci dojde k totálnímu kolapsu celé nepoškozené části budovy pod zónou nárazu, nadto rychlostí volného pádu? Proč bychom měli předpokládat, že konstrukce postavená na to, aby nesla zátěž a 30 roků bez problémů snášela stejná poschodí nad sebou, se poddá jen kvůli tomu, že se vrchní 1/6 dá do pohybu? NIST ve svojí zprávě neuvedla, proč by měla jejich popisovaná sekvence událostí, které vedly k inicializaci kolapsu, vést k totálnímu kolapsu celé budovy.

Nepodložené argumenty a odporující si tvrzení

NIST nepodložila experimenty některá svá klíčová tvrzení. Při tvrzení o porušení/opadání protipožárních nástřiků vykonala NIST zavádějící testy, které dokázaly nesprávnost toho, co NIST tvrdila (nedostatečná energie).

Ve svojí práci uvádí odporující si tvrzení. Př.:

Podstatné pro teorii NIST je tvrzení, že "teploty a tlaky byly v prostoru jádra vysoké."

Na jiném místě této zprávy však píše:

"Oblast jádra obsahovala jen málo hořlavého materiálu."

"Množství paliva, které se dostalo do oblasti jádra bylo zanedbatelné."

Jak se tedy v jádrách budov vzaly vysoké teploty?

Opravdu detailní analýzu tvrzení ve správě NIST si přečtěte zde (anglicky).

Ignorování fyzických testů

Navzdor tomu, že NIST dělala užitečné experimenty a měření (test nosníků v požáru, teploty ocele z místa požáru), při formulaci svých závěrů se spoléhala na počítačovou simulaci a výsledky těchto testů ignorovala.

Ignorovaná sulfidace-oxidace oceli

NIST nezkoumala ani sulfidaci/vysokoteplotní korozi, o které hovořila zpráva FEMA.

NIST stejně tak nezkoumala ocel ani přítomnost výbušnin ani zbytky termitu/termátu. (Pozn: termitové směsi produkují roztavené železo a způsobují korozi a sulfidaci oceli)

Simulace

NIST ve svojí práci spoléhala na výsledky počítačové simulace. Tyto simulace a vizualizace však odmítla zveřejnit, za což byla kritizovaná vedoucími konstruktéry budov a odborníky na požární bezpečnost. Jediné, co ze simulace zveřejnila jsou komixové obrázky s nulovou informační hodnotou.

Také odmítla zveřejnit asi 7000 fotografií a stovky hodin vydeozáznamů, které získala od veřejnosti na náklady státu, tj. z daní občanů.

Upravování parametrů simulace, až k dostání požadovaného výsledku

Následující citáty ze zprávy NIST mluví samy za sebe:

"Vyšetřovací tým definoval pro každou z budov při simulaci 3 scénáře. Menší intenzitu požárů/menší poškození, střední a velkou. Při předběžném zkoumání středního scénáře bylo jasné, že věže by pravděpodobně zůstaly stát. Méně kritický scénář byl zahozený po tom, jak byly výsledky nárazu letadel porovnané s pozorovanými událostmi. Střední scénář byl zahozený po tom, jak se porovnala reakce konstrukce s pozorovanými událostmi."

NIST tedy měnila data a vstupné parametry simulace do té doby, než simulace nevyhodila předurčený výsledek, ke kterému se chtěli dopracovat (kolaps kvůli ohni/poškození). Sama to přiznává:

Pro analýzu byl použitý více kritický scénář. Vyšetřovatelé upravovali simulace do té doby, než se jim shodovala s fotografiemi a svědectvími. Parametry byly upravované v rámci fyzické reality - například úprava sil, kterými prohýbající se poschodí táhli externí sloupy směrem dovnitř.

Závěr

Zpráva NIST nevysvětlila, proč a jak věže WTC spadly. Vyšetřování bylo zavádějící a nevědecké.

NIST se tím, že její analýza šla jen "do budu, kdy jsou věže připraveny spadnout", zbavila prakticky všech "nepohodlných" podstatná fakta, která teorie o požáru a poškození neumí žádným způsobem vysvětlit a která ukazují na to, jak se věci skutečně udály.

NIST se též odmítla zúčastnit veřejné debaty, ve které by svojí zprávu a tvrzení obhájila.

zdroj: 911.yweb.sk