Zpověď lovce ekonomik
14. 9. 2007
celý článek: http://www.zvedavec.org/clanky_2249.htm
Jana Ridvanová 7.9.2007
John Perkins pracoval pro mezinárodní společnost Chas T. Main v letech 1971 až 1981.
V interview s Amy Goodman na rádiu Democrady Now John Perkins říká:
„Naše práce byla vybudovat americké impérium. To znamená získat pro naše korporace co nejvíce zakázek a pro naši vládu co nejvíce surovinových zdrojů.
A to se nám s velice malou vojenskou pomocí, během studené války, podařilo. Případ Iráku je příklad krizového řešení. Americké impérium bylo vybudováno zejména ekonomickou manipulací, podvody, zpronevěřováním a uplácením skrze lovců ekonomik.“
„Byl jsem najat Národní bezpečnostní agenturou NSA (National Security Agency). I když to mnoho lidí nechápe, NSA je ve skutečnosti rozvědka s nejširším polem působnosti, kterou naše země má. Pak jsem ale pracoval pro soukromé korporace. Prvním lovcem ekonomik byl Kermit Roosevelt, vnuk Teddyho Roosevelta, který počátkem padesátých let svrhnul Mossadka v Iránu.“
Perkins říká, že se mu to povedlo s minimálním krveprolitím, ale když si vygooglujete Kremit Rosevelt a operaci Ajax… nebylo to tak minimální. Nicméně má pravdu, že se to nedá srovnat s tím, co se dnes odehrává v Iráku.
„Problém s Rooseveltem spočíval v tom, že to byl agent CIA, tedy vládní zaměstnanec. Kdyby byl chycen, bylo by to pro USA dosti trapné a dostalo by nás to do mnoha problémů. Tehdy se rozhodlo, že se k těmto účelům bude angažovat CIA a NSA, které najímaly potencionální lovce ekonomik, jako mě, a posílaly nás jako konsultanty a inženýry do soukromých firem, aby kdyby nás chytli, tak neexistovalo propojení mezi námi a vládou Spojených států.“
„Já jsem pracoval pro firmu Chas T. Main v Bostonu. Bylo nás asi 2000 a já jsem se stal jejich hlavním ekonomem. Měl jsem pod sebou padesát lidí, ale mým hlavním úkolem bylo uzavírat kontrakty. To znamenalo zadlužit co nejvíce zemí. Dát jim tolik úvěrů, že neměly šanci je splatit. Jedna z podmínek půjčky, řekněme jedné miliardy, zemi jako Indonésii, nebo Ekvádoru bylo, že musí devadesát procent půjčky investovat do zakázek s americkými společnostmi jako Halliburton, nebo Bechtel. Stavby těchto firem jsou zpravidla prospěšné jen hrstce nejbohatších v dané zemi. Ekvádor má dnes dluh větší než padesát procent národního rozpočtu. To je pro ně samozřejmě nesplatitelné. Máme je tedy v šachu. Když teď chceme víc ropy, zajedeme do Ekvádoru a řekneme: „Podívejte, nemáte šanci nám splatit dluh, takže dejte našim ropným společnostem váš Amazonský deštný prales, kde je spousta ropy.“A dnes tam jezdíme a ničíme Amazonský prales.“
„Na tomto principu zotročování si zemí prostřednictvím úvěrů jsme postavili americké impérium. Zmíněná metoda měla opravdu nebývalý úspěch. „
Perkins se dále svěřuje, že knihu nenapsal dříve, protože v devadesátých letech přijal úplatek půl milionu dolarů, aby knihu nepsal. Úplatek přišel od stavební firmy Stoner-Webster. Legálně to prý úplatek nebyl, protože byl placen jako konsultant.“
Říká, že kdyby život neprožil jako lovec ekonomik, tak by ani nevěřil, že se něco podobného děje. Proto napsal zmíněnou knihu, ve které popisuje o čem je americká zahraniční politika ve skutečnosti, o čem je „mezinárodní pomoc“ a na jakém principu fungují nadnárodní společnosti. Popisuje v podstatě celý systém, jehož principy propagované MMF a WB utlačují a ožebračují osmdesát procent světového obyvatelstva. A volá po změně.
Amy se Perkinse dále ptá na Saudskou Arábii a jak se americké vládě podařilo získat miliardy saudských petro-dolarů do své ekonomiky a vybudovat tak vřelý vztah mezi saudskou monarchií a řadou amerických administrativ. erkins odpovídá:
„Ano, to byly fascinující časy. Začátkem sedmdesátých let OPEC ukázal světu svoji sílu a mnoho lidí se bálo, že nás čeká další hospodářská krize. To bylo nepřijatelné, takže ministerstvo financí najalo mě a další lovce ekonomik a jeli jsme do Saudské Arábie. A povedlo se. Uzavřeli jsme obchod. Král souhlasil, že většinu saudských petro-dolarů pošle zpět do USA a bude investovat do cenných papírů vydávaných americkou vládou. Ministerstvo financí USA pak použije úroky z c.p., najme americké společnosti a postaví v Saudské Arábii nová města a infrastrukturu. To jsme splnili a saudský král pak souhlasil, že bude držet cenu ropy na pro nás přijatelné úrovni, což také respektoval. Naše vláda pak slíbila, že ho udrží u moci. A to jsme také dodrželi.
Je to totiž jeden z důvodů, proč USA musely do Iráku. Nejdříve jsme tam zkoušeli stejnou politiku, která se tak osvědčila ve vztahu se Saudskou Arábií, ale Sadám na to neskočil. „
„Když lovec ekonomik neuspěje, přijde na řadu čemu říkáme „jackals“. To znamená CIA, která se snaží podnítit revoluci, změnu režimu. (Jedna z posledních byla např. 2002 ve Venezuele - o tom se zmiňuje v jiném interview.) Když to nezafunguje, přijdou na řadu atentáty. Ale Sadám byl tvrdý oříšek. Měl příliš dobré tělesné ochránce a několik dvojníků. Nemohli se k němu dostat. Když nevyjde lovec ani atentát, přijdou na řadu životy našich mužů a žen, kteří jsou posláni zabíjet a umřít. Přesně to, co předvádíme v Iráku.“
Další otázka na Perkinse se týká panamského prezidenta Omara Torrijos, který zahynul při „leteckém neštěstí“.
„Omar Torrijos podepsal Canal Treaty, tedy smlouvu týkající se Panamského průplavu, s prezidentem Carterem. Torrijos však nejednal jen s námi, jak bychom si přáli, jednal i s Japonci. Tím velice rozčílil Bechtel Corporation, v jejímž čele stál George Schultz a jeho vrchní právní zástupce byl Casper Weinberger. S Reaganem se Schultz stal státním sekretářem a Casper Weinberger ministrem obrany. Byli na Torrijose extremně naštvaní a nutili ho, aby znovu přehodnotil Canal Treaty a ukončil jednání s Japonci, ale on byl skálopevný. Byl to velice zásadový člověk, a proto zemřel při letecké havárii, která byla zapříčiněna magnetofonem s výbušninou. Pracoval jsem s ním, byl jsem v Panamě. Věděl jsem, že plán A nevyšel, a že se nad ním začali stahovat „jackals“. Jeho letadlo explolovalo s bombou v magnetofonu. Absolutně nepochybuji, že to byla sankce CIA. I mnoho dalších latinskoamerických vyšetřovatelů se dobralo stejnému závěru. Samozřejmě, že v naší zemi jsme o tom nikdy neslyšeli. „
Jako neokonservativec měl George Schultz i zásadní vliv na tvorbu kabinetu a zahraniční politiku dnešního amerického prezidenta. Po svém nástupu do funkce G. W. Bush Caspera Weinbergera a dalších pět obviněných v souvislosti s aférou Irangate osvobodil. (Aferu Irangate popisuji v článku Americká zahraniční politika: Diplomacie, nebo bič?
search: George Schultz Bush administration
Perkins říká, že se celou dobu cítil velice provinile, ale jeho závislost na věcech, které ho zkorumpovaly byla příliš silná. Dělal tedy to, co si McNamara a jiní přáli. Amy se ho dále ptá, jestli spolupracovali se Světovou bankou.
„Velmi, velmi úzce. Světová banka zajišťuje většinu peněz, které lovci ekonomik používají. SB a MMF. To, co mě přimělo o tom všem napsat, bylo 11. září. Věděl jsem, že se to musí dostat ven, protože 11. září bylo přímým důsledkem americké zahraniční politiky, kterou lovci ekonomik uskutečňují. A jediný způsob, jak se v USA můžeme znovu cítit bezpečně a mít ze sebe dobrý pocit, je změnit tyto systémy. Přetvořit je tak, aby lidem po celém světě opravdu pomáhaly. Věřím, že je to možné. Věřím, že SB a další instituce mohou změnit politiku a dělat to, k čemu byly stvořeny. Denně umírá 24 000 lidí hladem. Můžeme to změnit.“
Jana Ridvanová 7.9.2007
John Perkins pracoval pro mezinárodní společnost Chas T. Main v letech 1971 až 1981.
V interview s Amy Goodman na rádiu Democrady Now John Perkins říká:
„Naše práce byla vybudovat americké impérium. To znamená získat pro naše korporace co nejvíce zakázek a pro naši vládu co nejvíce surovinových zdrojů.
A to se nám s velice malou vojenskou pomocí, během studené války, podařilo. Případ Iráku je příklad krizového řešení. Americké impérium bylo vybudováno zejména ekonomickou manipulací, podvody, zpronevěřováním a uplácením skrze lovců ekonomik.“
„Byl jsem najat Národní bezpečnostní agenturou NSA (National Security Agency). I když to mnoho lidí nechápe, NSA je ve skutečnosti rozvědka s nejširším polem působnosti, kterou naše země má. Pak jsem ale pracoval pro soukromé korporace. Prvním lovcem ekonomik byl Kermit Roosevelt, vnuk Teddyho Roosevelta, který počátkem padesátých let svrhnul Mossadka v Iránu.“
Perkins říká, že se mu to povedlo s minimálním krveprolitím, ale když si vygooglujete Kremit Rosevelt a operaci Ajax… nebylo to tak minimální. Nicméně má pravdu, že se to nedá srovnat s tím, co se dnes odehrává v Iráku.
„Problém s Rooseveltem spočíval v tom, že to byl agent CIA, tedy vládní zaměstnanec. Kdyby byl chycen, bylo by to pro USA dosti trapné a dostalo by nás to do mnoha problémů. Tehdy se rozhodlo, že se k těmto účelům bude angažovat CIA a NSA, které najímaly potencionální lovce ekonomik, jako mě, a posílaly nás jako konsultanty a inženýry do soukromých firem, aby kdyby nás chytli, tak neexistovalo propojení mezi námi a vládou Spojených států.“
„Já jsem pracoval pro firmu Chas T. Main v Bostonu. Bylo nás asi 2000 a já jsem se stal jejich hlavním ekonomem. Měl jsem pod sebou padesát lidí, ale mým hlavním úkolem bylo uzavírat kontrakty. To znamenalo zadlužit co nejvíce zemí. Dát jim tolik úvěrů, že neměly šanci je splatit. Jedna z podmínek půjčky, řekněme jedné miliardy, zemi jako Indonésii, nebo Ekvádoru bylo, že musí devadesát procent půjčky investovat do zakázek s americkými společnostmi jako Halliburton, nebo Bechtel. Stavby těchto firem jsou zpravidla prospěšné jen hrstce nejbohatších v dané zemi. Ekvádor má dnes dluh větší než padesát procent národního rozpočtu. To je pro ně samozřejmě nesplatitelné. Máme je tedy v šachu. Když teď chceme víc ropy, zajedeme do Ekvádoru a řekneme: „Podívejte, nemáte šanci nám splatit dluh, takže dejte našim ropným společnostem váš Amazonský deštný prales, kde je spousta ropy.“A dnes tam jezdíme a ničíme Amazonský prales.“
„Na tomto principu zotročování si zemí prostřednictvím úvěrů jsme postavili americké impérium. Zmíněná metoda měla opravdu nebývalý úspěch. „
Perkins se dále svěřuje, že knihu nenapsal dříve, protože v devadesátých letech přijal úplatek půl milionu dolarů, aby knihu nepsal. Úplatek přišel od stavební firmy Stoner-Webster. Legálně to prý úplatek nebyl, protože byl placen jako konsultant.“
Říká, že kdyby život neprožil jako lovec ekonomik, tak by ani nevěřil, že se něco podobného děje. Proto napsal zmíněnou knihu, ve které popisuje o čem je americká zahraniční politika ve skutečnosti, o čem je „mezinárodní pomoc“ a na jakém principu fungují nadnárodní společnosti. Popisuje v podstatě celý systém, jehož principy propagované MMF a WB utlačují a ožebračují osmdesát procent světového obyvatelstva. A volá po změně.
Amy se Perkinse dále ptá na Saudskou Arábii a jak se americké vládě podařilo získat miliardy saudských petro-dolarů do své ekonomiky a vybudovat tak vřelý vztah mezi saudskou monarchií a řadou amerických administrativ. erkins odpovídá:
„Ano, to byly fascinující časy. Začátkem sedmdesátých let OPEC ukázal světu svoji sílu a mnoho lidí se bálo, že nás čeká další hospodářská krize. To bylo nepřijatelné, takže ministerstvo financí najalo mě a další lovce ekonomik a jeli jsme do Saudské Arábie. A povedlo se. Uzavřeli jsme obchod. Král souhlasil, že většinu saudských petro-dolarů pošle zpět do USA a bude investovat do cenných papírů vydávaných americkou vládou. Ministerstvo financí USA pak použije úroky z c.p., najme americké společnosti a postaví v Saudské Arábii nová města a infrastrukturu. To jsme splnili a saudský král pak souhlasil, že bude držet cenu ropy na pro nás přijatelné úrovni, což také respektoval. Naše vláda pak slíbila, že ho udrží u moci. A to jsme také dodrželi.
Je to totiž jeden z důvodů, proč USA musely do Iráku. Nejdříve jsme tam zkoušeli stejnou politiku, která se tak osvědčila ve vztahu se Saudskou Arábií, ale Sadám na to neskočil. „
„Když lovec ekonomik neuspěje, přijde na řadu čemu říkáme „jackals“. To znamená CIA, která se snaží podnítit revoluci, změnu režimu. (Jedna z posledních byla např. 2002 ve Venezuele - o tom se zmiňuje v jiném interview.) Když to nezafunguje, přijdou na řadu atentáty. Ale Sadám byl tvrdý oříšek. Měl příliš dobré tělesné ochránce a několik dvojníků. Nemohli se k němu dostat. Když nevyjde lovec ani atentát, přijdou na řadu životy našich mužů a žen, kteří jsou posláni zabíjet a umřít. Přesně to, co předvádíme v Iráku.“
Další otázka na Perkinse se týká panamského prezidenta Omara Torrijos, který zahynul při „leteckém neštěstí“.
„Omar Torrijos podepsal Canal Treaty, tedy smlouvu týkající se Panamského průplavu, s prezidentem Carterem. Torrijos však nejednal jen s námi, jak bychom si přáli, jednal i s Japonci. Tím velice rozčílil Bechtel Corporation, v jejímž čele stál George Schultz a jeho vrchní právní zástupce byl Casper Weinberger. S Reaganem se Schultz stal státním sekretářem a Casper Weinberger ministrem obrany. Byli na Torrijose extremně naštvaní a nutili ho, aby znovu přehodnotil Canal Treaty a ukončil jednání s Japonci, ale on byl skálopevný. Byl to velice zásadový člověk, a proto zemřel při letecké havárii, která byla zapříčiněna magnetofonem s výbušninou. Pracoval jsem s ním, byl jsem v Panamě. Věděl jsem, že plán A nevyšel, a že se nad ním začali stahovat „jackals“. Jeho letadlo explolovalo s bombou v magnetofonu. Absolutně nepochybuji, že to byla sankce CIA. I mnoho dalších latinskoamerických vyšetřovatelů se dobralo stejnému závěru. Samozřejmě, že v naší zemi jsme o tom nikdy neslyšeli. „
Jako neokonservativec měl George Schultz i zásadní vliv na tvorbu kabinetu a zahraniční politiku dnešního amerického prezidenta. Po svém nástupu do funkce G. W. Bush Caspera Weinbergera a dalších pět obviněných v souvislosti s aférou Irangate osvobodil. (Aferu Irangate popisuji v článku Americká zahraniční politika: Diplomacie, nebo bič?
search: George Schultz Bush administration
Perkins říká, že se celou dobu cítil velice provinile, ale jeho závislost na věcech, které ho zkorumpovaly byla příliš silná. Dělal tedy to, co si McNamara a jiní přáli. Amy se ho dále ptá, jestli spolupracovali se Světovou bankou.
„Velmi, velmi úzce. Světová banka zajišťuje většinu peněz, které lovci ekonomik používají. SB a MMF. To, co mě přimělo o tom všem napsat, bylo 11. září. Věděl jsem, že se to musí dostat ven, protože 11. září bylo přímým důsledkem americké zahraniční politiky, kterou lovci ekonomik uskutečňují. A jediný způsob, jak se v USA můžeme znovu cítit bezpečně a mít ze sebe dobrý pocit, je změnit tyto systémy. Přetvořit je tak, aby lidem po celém světě opravdu pomáhaly. Věřím, že je to možné. Věřím, že SB a další instituce mohou změnit politiku a dělat to, k čemu byly stvořeny. Denně umírá 24 000 lidí hladem. Můžeme to změnit.“